meet factory - dům hrůzy

Dneska mě kousl můj veverčák Rumburak. Myslela jsem, že mě nic horšího dnes nepotká, to ale byla špatná dedukce.

Po včerejší akci jsem totiž zjistila, že mám u sebe Olgy diář. Jelikož se dnes účastnila akce v meet factory (blešák), rozhodla jsem se, že jí ho tam dovezu.

Již u tramvaje bylo jasně rozeznatelné, kdo má stejný směr jako já. ale jelikož jsem měla instrukci běž kousek zpátky a tam to je, ignorovala jsem houf žen a vyšla si svým směrem. Tam jsem náhle zjistila, že mě od meet factory dělí plot a pětiproudové kolejiště. (prý v instrukcích bylo něco o mostě, to jsem ale zjistila až vevnitř :D)

Zde mé dumání nad tím, jak se tam dostat, zahlédla jedna žena, a spolu jsme se rozhodly že přeběhneme přes koleje. Se staženým zadkem jsem upalovala a zastavila se až na druhé straně.

Zde na mě padly kritické pohledy, a sem tam někdo nakrčil červeně namalované rty. A pak mi to došlo - mám na sobě divnou tuniku od číňanů, špinavý kalhoty a boty který už mají opravdu něco za sebou.

To nebylo moc chytré si to vzít mezi tuto trendy mládež. Polovina lidí Ray Ban brejle (jsou trendy), červené rty (jsou trendy), v ruce iphona (je trendy), aspoň jeden kousek z H & M (je trendy) a samozřejmě účast ne této akci v meet factory (je trendy)

Kdyby někdo řekl, že je trendy červené chcaní, prodejci zeleniny by zaplesali.
Tito lidé by totiž houfně začali na kila jíst červenou řepu.

Nicméně když jsem se s vyděšeným výrazem proplétala davem, pár zajímavých lidí jsem potkala. Například u stánku Olgy byl roční prcek s velkýma modrýma očima...snažil se sníst svíčku a vydával u toho pokemoní zvuky...vlastně tak i docela vypadal.

Na cestě zpátky mě asi čtyři ženy přidusily svým výstřihem. Netušila jsem že existuje velikost F, přetékající ven......ale možná je to taky trendy.

Když jsem se konečně venku nadechla, zas ty stejné pohledy. Prskla jsem, nasadila sluchátka a tentokrát směr most, jsem odhopkala - skutečně odhopkala - pryč. Přitom jsem si, při zhrození kolemdoucích, hlasitě pobrukovala do rytmu.

Byla jsem absolutně pyšná na svojí obyčejnost.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě že to nikdo nečte, jinak bych byla rozsekána a rozemleta a bylo by prohozeno něco o tom že jím zavidím.

Vlastně ano.

Nikdy nebudu jako většina z nich.

Dobře nebo špatně?

(tímto chválím všechny, kdo jsou v tomto společenství aspoň trochu normální)